O změně

středa 26. říjen 2011 10:00

(Trápíte se? Změntě něco! Cokoli.)

Fungování lidského těla i lidské psychiky jsou bezpochyby nesmírně komplikované záležitosti. Ale zároveň pro ně platí některá velmi jednoduchá pravidla. Nejsou nikterak náročná k pochopení, a kdybychom se jimi řídili, stal by se nejspíše i náš život v mnoha ohledech jednodušším. Jenže někdy je velmi těžké udělat právě jednoduchou věc.

Pro názorný příklad se teď na chvíli vrátím mezi bílé nemocniční zdi, na interní oddělení, kde kratší nebo delší (já docela dlouhou) dobu, s tlakoměrem v jedné a fonendoskopem ve druhé ruce, pobude každý budoucí psychiatr. Tehdy šlo především o tělesné potíže pacientů - na rozhovory o obavách, smutku, nadějích a spoustě dalšího navýsost lidského nezbývalo mnoho času.  V mém ilustrativním příkladu půjde tedy o tělo. Konkrétně o nadměrně velké tělo.

„Bylo by velmi dobré, kdyby se vám podařilo zhubnout, paní Arpádová. To nadváha má na svědomí váš vysoký tlak i vaše bolesti kolen.“ V půlce případů po takovémto nebo podobném konstatování následovala salva argumentů, shrnutelných do informace, že dotyčný či dotyčná vlastně téměř vůbec nejí;  v druhé polovině sebekritické přiznání, že to bez toho jídla prostě nejde, požitek z něj (nebo nutkavost jedení) je silnější než touha po zdraví.  Pak jsme se většinou dostali k otázce „No jo, ale jak to udělat? Jak zhubnout?“ Přitom odpověď známe všichni: Méně jíst a hýbat se. Tak jednoduché. (A nevytahujte na mě tvrzení, že jsou lidé, kteří nezhubnou, ani kdyby jedli jednou denně jeden krajíc chleba se solí, nebo na vás vytáhnu svůj nelidsky krutý protiargument, že když někdo přibere z jednoho jídla denně, má jíst obden nebo klidně jednou za tři dny - a ještě u toho ušetří na potravinách.)

Jenže ono je neuvěřitelně těžké držet se této až hloupě jednoduché rady. Většina z nás by musela být v bezvědomí, aby vydržela nejíst. I největší jednoduchost návodu na hubnutí tak krachuje na složitém spletenci příčin a následků, vepsaných do našich neuronů. Jídlo nás baví. Zajídáme smutky a úzkosti. Neseme si z dětství stereotyp, podle kterého se má jíst tři- až pětkrát denně, a máme do mozkových závitů vryté přesvědčení, že pokud se tohoto pravidla nebudeme držet, v dohledné době nám žaludeční sliznici provrtá minimálně jeden vřed. Všichni kolem jedí. Na každém rohu to voní nějakým jídlem. Všude kolem nás jsou reklamy, zvoucí nás na co nejrychlejší občerstvení za co nejnižší cenu. Pohoštění patří téměř ke každé společenské události, jídlo je součástí kultury. Nejezte, když si jako první životní zážitek nesete v hluboké paměti teplé mléko v žaludku, a hned druhou vaší vzpomínkou je piškot v malé ručce, abyste, sedíc v kočárku, neplakali!

A takto nějak je to s mnoha jinými jednoduchostmi našich životů. Spousta věcí by šla jednoduše, kdyby … kdyby právě šla jednoduše. Kdyby nám jednoduchost nekomplikovaly naše zvyky a návyky, kdybychom chtěli a byli schopni slyšet prosté odpovědi na složité otázky.

Ale přes všechno vědomí složitosti jednoduchých řešení mám teď pro vás přeci jenom jednu zcela jednoduchou radu. Docela univerzální a široce použitelnou v mnoha životních situacích, jejichž společným jmenovatelem je nespokojenost s vlastním životem, špatné zkušenosti a špatný životní pocit. Tuto radu bych vám nejspíš dala, kdybyste si mi postěžovali, že máte dlouhodobý problém, ale žádný čas nebo žádné peníze na psychoterapii. Že se motáte v kruhu a nemůžete z něj ven. Že se vám stále dějí stejné nepříjemné věci a nerozumíte proč. A že máte na řešení problému jen sebe sama. Nemáte prostředky na konzultace s psychologem či psychiatrem, nemáte možnost a třeba ani vůli po vrstvách odkrývat vaši životní historii a hledat příčiny vašich potíží, pídit se, analyzovat a interpretovat a pak se postupně osvobozovat od starých vzorců myšlení, cítění a chování. Víte jen jedno - něco je špatně. Jenže co s tím?

Odpověď je jednoduchá: ZAČNĚTE DĚLAT VĚCI JINAK. Ani v tomto případě jednoduché řešení nebude nejspíš jednoduché provést, určitě to však zkuste. Ztratit nemáte co, můžete jen získat. Každý krok směrem k vyrovnanějšímu životu, i když je to krok do neznáma, je lepší než setrvávání v sice důvěrně známém, ale zjevně nepřínosném stereotypu. A vlastně příliš nevadí, že přesně nevíte, co „děláte špatně“ a jakým mechanismem ono „špatně“ vede k nanicovatým pocitům, myšlenkám, vztahům či pracovním výsledkům.

Stačí vyjít z jednoduché úvahy, že pokud děláte celé týdny, měsíce a léta věci nějakým způsobem a výsledkem je nepohoda, pak tento způsob nebude asi pro vás ten nejlepší. Já vím, ano, děláte denně spoustu věcí… Jak tedy zjistit, čím začít, co z toho všeho je tím, co vám škodí a co je potřeba změnit? Jednoduše. Začněte tím, co je pro vás nejtypičtější. Ostatní změny přijdou samy. Pokud nevíte, co je pro vás charakteristické, zeptejte se rodiny a přátel - blízcí často jasně vidí to, co si my sami neuvědomujeme.

Žijete v neustálém chaosu a nepořádku? Pokuste se vnést do svého života řád, naučte se uklízet si svůj životní prostor i prostor své hlavy a zkuste tento pořádek udržovat. Lpíte naopak na přísném řádu, neoblomně trváte na pravidlech, máte na psacím stole pravoúhlý pořádek a váš život je rigidním systémem neměnných rituálů? Začněte se učit, jak nechat věci volně plynout, buďte spontánní, zkuste upustit od striktních pravidel a uvolnit hranice, dovolte ostatním, aby vám občas nabourali váš pevný harmonogram, méně uklízejte a více se smějte.

Věnujete všechnu svou energii a pozornost rodině, kvůli které jste se vzdali všech svých někdejších koníčků a okruhu známých? Zamyslete se, jak k tomu došlo, co vám v životě chybí a co by s tím šlo udělat. Naplánujte si pro začátek alespoň jedno odpoledne čistě pro sebe, promluvte si se svým protějškem o vašich potřebách, řekněte si o pomoc.

Máte rádi společnost lidí, jste v jednom kole, spěcháte z jedné společenské akce na druhou a domů chodíte jen spát? Zkuste být více sami, v klidu a tichu. Nejspíš to bude ze začátku těžké, není lehké unést prázdnotu, skýtající prostor pro hlubší procítění a promyšlení sebe a světa, pro extrovertní společenské lidi zvlášť. Anebo jste naopak často sami, schováváte se před světem, máte z lidí strach a nedůvěřujete jim? Zkuste víc sdílet život s druhými, otvírat se komunikaci s lidmi. Pro začátek třeba jen s jediným, tím nejméně ohrožujícím člověkem, například se sousedkou. Ples v opeře či megadiskotéka nemusí být nutně prvním krokem mezi lidi pro někoho, kdo neumí tančit!

A tak dále. Mohli bychom zde rozebrat desítky dalších příkladů. Ale o ty nejde. Jde o vás, o váš první samostatný krok ke změně k lepšímu. Je skvělé, když má člověk k ruce odbornou pomoc ve chvíli, kdy mění kurs, vyhazuje výhybku, aby učinil svůj život přirozenějším, smysluplnějším a spokojenějším. Ale je to vaše změna. Jste to nakonec vy, kdo rozhoduje o vlastních životních obratech a kdo je uskuteční. Zastavte se, zamyslete a vydejte se novým směrem. Nebude to jednoduché, protože není jednoduché zříct se starých známých jistot, jakkoli jsou kontraproduktivní. Bude to ale vždy stát za to. V ideálním případě, s trochou štěstí a spoustou odvahy, vás váš nový směr přivede na cestu k vysněnému životu, k úspěchu či „jen“ k obyčejné nenápadné spokojenosti. A i kdyby ne - sama změna je přeci život! A každá změna přináší příležitost naučit se novým věcem. A o učení jde v životě především, nemyslíte?

 

 

Andrea Platznerová

Mirek TomsMilá Andreo,12:3330.11.2011 12:33:28
A. PlatznerováDěkuji19:0830.10.2011 19:08:06
josef hejnaSympatický text.08:3128.10.2011 8:31:37
ZipNo toto....09:0927.10.2011 9:09:29
hendrixxAndreo,21:0326.10.2011 21:03:48
SvatavaI já vám klikla20:1226.10.2011 20:12:49
A. Platznerováděkuji za reakce20:0926.10.2011 20:09:50
Ziphodne moc dobry clanek14:3426.10.2011 14:34:47
janvarguličRadikálně, ale opatrně..14:1926.10.2011 14:19:37
hendrixxAndreo,13:1026.10.2011 13:10:11
NaďaKlikla jsem11:4326.10.2011 11:43:16

Počet příspěvků: 11, poslední 30.11.2011 12:33:28 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová

O duši, o emocích. Nebo o mozku a limbickém systému, chcete-li.

Multilingvální Slovenka, psychiatrička a psychoterapeutka, dlouholetá běžkyně, milovnice léta, nepolepšitelná relativizátorka, mající v žebříčku priorit výše spokojenost než výkon, výše cit než IQ.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.